Mosin-Nagant 1891/30

Mosin-Nagant je označení pro typ ruské opakovací pušky jejíž verze se vyráběly od roku 1891. První část označení pochází ze jména Sergeie Ivanoviče Mosina, který byl důstojníkem ruského dělostřelectva a pracoval jako zbrojní inženýr carského arsenálu v Tule. Kolem roku 1885 se zapojil do výzkumu ,jehož cílem bylo vyvinout novou pušku pro carskou armádu. Ruská armáda do té doby používala jednoranové pušky Berdan, které byly zoufale zastaralé. Vždy když ruské vojsko narazilo v Rusko-Turecké válce na nepřítele vyzbrojeného moderními opakovačkami Winchester, utrpělo děsivé ztráty. Kromě Mosina vyvíjel svou verzi opakovací pušky i belgický designer Nagant. Zkoušky nový zbraní se uskutečnily v roce 1890. V roce 1891 pak armádní komise rozhodla, že zbraňové testy nejlépe zvládnul Mosinův model a proces vyzbrojování novou zbraní mohl začít. První vojenské jednotky dostaly pušku už v roce 1891. Oficiální označení pro Mosin-Nagant znělo v té době Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda.

Nagant protestuje

I když Mosin sestrojil originální model opakovací pušky, konstrukci schránky na 5 nabojů převzal od Naganta. Toho Nagant využil k tomu, aby podal patentový protest a žádal aby odměna určena vítězi vyzbrojovací soutěže, byla vyplacena jemu. Protože rusové nestáli o skandál a protože Nagant byl jedním z mála špičkových západních inženýrů, ochotných pracovat pro Rusy a sdílet s nimi svoje vědomosti, bylo nakonec rozhodnuto odměnu 200 000 rublů Nagantovi vyplatit. Puška od té doby nesla jména obou konstruktérů Mosin-Nagant  a stala se jednou z nejmasověji vyráběných zbraní, celkem se od roku 1891 vyrobilo 37 miliónů kusů.

Výroba a vylepšení

Jako první vyrobila 500 000 těchto zbraní francouzská  zbrojovka Manufacture d Armes de Chatellerault. Ruské továrny nabraly dech až v roce 1893, kdy ve tříletém období vyrobily více než 1,4 milionu těchto pušek. Tyto pušky se osvědčily v 1.světové válce, kdy Rusko dodalo Srbsku 120 000 pušek typu vzor 1891. V roce 1930 model Mosin-Nagant vzor 1891 prošel omlazovací kůrou, ze které vzešly zbraně známé pod názvem vzor 1891/30 nebo vzor 1891/1930 a karabina Mosin-Nagant vzor 1930. Od roku 1910 se začaly vyrábět karabiny s hlavní zkrácenou na 510 mm (karabina Mosin-Nagant vzor 1910). Od staršího modelu vzor 1930 vznikla karabina Mosin-Nagant vzor 1938 a od ní byla v roce 1944 odvozena karabina vzor 1944.

Pušky s odsuvným válcovým závěrem byly během 2. světové války úspěšně nahrazeny samonabíjecími puškami Tokarev STV-40 a Simonov SKS-45, které dále následoval legendární model AK-47. Přesto se puška Mosin-Nagant používala až do konce padesátých let a ještě dodnes se používá nejen při přehlídkách ale i u různých čestných jednotek (v České republice je ve výzbroji Hradní stráže), ale karabiny vzor 1938 a 1944 se ještě aktivně užívají v Číně a na Dálném východě.

Úprava pro snipery Mosin vzor 1891/30 se zaměřovačem PU

Odstřelovací puška Mosin byla v roce 1932 zavedena do výzbroje Rudé armády. Od standardní pušky Mosin vzor 1891/30 se liší dolů ohnutým držadlem závěru, kvalitnějším zpracováním hlavně, menšími povolenými tolerancemi při výrobě a optickým zaměřovačem PU s 3,5x zvětšením, zaměřovačem PE s 4x zvětšením nebo zaměřovačem VP. Během druhé světové války byla nasazena Rudou armádou na všech bojištích a osvědčila se jako kvalitní odstřelovací puška. Věhlas jí získal mimo jiné i Vasilij Zajcev, nejslavnější ruský sniper 2. světové války. V boji o Stalingrad s touto zbraní zatřelil 225 nepřátel, přičemž 32 zásahů docílil ještě standardní verzí pušky bez puškohledku. Jakmile Zajcevovi nadřízení rozpoznaly jeho vyjímečný talent, obdržel odstřelovačskou verzi Mosin 1891/30 se zaměřovačem. Po válce byla jeho zbraň vystavena ve stalingradském muzeu, kde je k vidění dodnes.
Opakovačka Mosin Nagant sloužila ruské armádě  až do 60.let, kdy ji nahradila odstřelovací puška Dragunov. Mírně upravený model odstřelovací pušky Mosin, označený jako odstřelovací puška vzor.54, používala dlouhá léta i československá armáda.