Bren LMG

Bren je označením pro sérii lehkých kulometů, osvojených britskou armádou ve 30-letech minulého století. Když před válkou hledala britská armáda náhradu za dosavadní lehký kulomet Lewis, po náročných testech vybrala československý ZB 26, který přesvědčil svou odolností a spolehlivostí. V té době vzniknul i název zbraně, jež je složeninou jeho původního rodiště jímž bylo BRno a města ENfield kde se nacházela britská zbrojovka. Zbraň byla upravena na britskou ráži .303, zavedena do výzbroje jednotek Velké Británie , a po vypuknutí války i do ostatních zemí Britského společenství a řady spojeneckých armád. V průběhu války potvrdil BREN své kvality na bojištích Evropy, Afriky a Asie a stal se tak vzorem pro mnohé poválečné konstrukce. V samotné britské armádě byl v 50. letech opět upraven na jinou ráži, 7,62*51mm NATO, označení BREN změněno na L4 a v této podobě sloužil relativně hodně dlouho až do 80. let, kdy začal být nahrazován lehkým kulometem L86. S jistou mírou neskromné hrdosti tedy můžeme říct, že původní československá konstrukce lehkého kulometu byla na svou dobu vyspělá a svým spůsobem nadčasová.

Konstrukce zbraně

Kulomet pracuje na principu odběru plynů z vývrtu hlavně. Zbraň střílí z otevřeného uzávěru, který se uzamyká vykývnutím závorníku. Nepřehlédnutelným rozpoznávacím znakem je nahoře umístěný zásobník. Spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkami, ale pomalá kadence dovoluje krátkými stisky spouště jednotlivé výstřely. Hlaveň s pochromovaným vývrtem lze snadno a rychle vyměnit pomocí nosné rukojeti. Na plynové trubici upevněná dvounožka umožňuje svým pootočením odstranění zplodin střelby. Na ústí hlavně je tlumič výšlehu plamene. Mířidla tvořená rámečkovým hledím a jednoduchou muškou jsou vyosena doleva kvůli svisle umístěnému zásobníku.

Bojové nasazení

Bren byl obsluhován dvojčleným týmem. Střelec, nebo také "číslo 1" zbraň nosil a střílel z ní, zatímco nabíječ "číslo 2" nosil extra zásobníky, náhradní hlaveň a opravárenskou sadu. Obvykle ze z Brenu střílelo v zálehu, přičemž Bren byl zapřen o dvojnožku. Příležitostně se dalo z kulometu pálit i za pochodu, méně přesnou střelbou od boku. Australané pro tento způsob boje používali název "pochodová palba" a používali jej jako formu potlačující palby při útoku na nepřátelské pozice. Breny zde tvořoly jádro útočících jednotek, přičemž střelci měli v takovém případě kulomet zavěšený přes rameno na popruhu, pochodovali vstříc nepříteli a bez přestání stříleli. Cílem bylo doslova přibít k zemi obránce, nedovolit jim ani vystrčit nos a tím neutralizovat jejich obranu. Pochodová palba končila jakmile se útočící jednotky pěchoty dostaly do přímého kontaktu s nepřítelem a začal boj z blízka.